zámek v Nelahozevsi - jihozápadní bastión
se vstupním portálem a mostem
Pozdně renesanční zámek Nelahozeves se vypíná na skále na levém břehu Vltavy asi třicet kilometrů od Prahy. Stejnojmenná obec se proslavila především jako rodiště Antonína Dvořáka. V roce 1544 koupil poplužní dvůr se vsí a tvrzí Florián Griespek z Griespachu a založil zde zámek. Všestranně činorodý, renesanční člověk, pocházející ze zchudlé bavorské šlechty, přišel po studiích v Paříži do Prahy na dvůr Ferdinanda I., jehož přízeň si získal díky svému vzdělání a diplomatické obratnosti. V roce 1532 se stal Ferdinandovým osobním sekretářem a zároveň sekretářem České komory, královským a komorním radou, a o deset let později dokonce členem vojenské tajné rady. Jako finanční správce České komory byl pověřen dozorem nad královskými stavbami v Čechách. To vše mu umožnilo získat nejen potřebné finance, ale i odborné síly: stavitele, štukatéry a jiné řemeslníky. Rychlý vzestup podnikavého rytíře se stal trnem v oku šlechtě dvorských kruhů, která jej v době stavovského odboje proti králi (1547) obvinila z velezrady a nechala vsadit do Bílé věže na Pražském hradě. Na přímý králův zásah byl však propuštěn.
Společenský vzestup Floriána Griespeka do funkcí vysokého dvorského úředníka se projevil i touhou po patřičné reprezentaci, která by odpovídala jeho majetku, rozhledu a vzdělání. V roce 1539 založil zámek Kaceřov u Plzně a v průběhu let skoupil další panství a vystavěl nebo upravil na nich četná sídla (Rožmitál, Nečtiny, Libštejn, Kočov). Jedinou Nelahozeves, kterou ve své závěti (umírá roku 1588) hrdě nazval Floriansburgem, však vybudoval z vlastních prostředků. Vedle hospodářských zájmů se v duchu renesančního humanismu zajímal i o historii, klasickou antickou literaturu a výtvarné umění. O tom svědčí i nelahozeveský zámek, kde vybudoval velkou knihovnu a obrazárnu.
Florián Griespek začal budovat svůj zámek od východního křídla na skále nad Vltavou. Patrně v letech 1552–1558 vyrostla hrubá stavba. Architektonicky nejnáročnější je severní obytné a reprezentační křídlo s vylehčenou lodžií, stavěné jako druhé v pořadí od roku 1558 do roku 1564. Po dokončení severního křídla asi došlo ke značné redukci původního plánu, způsobené patrně nejen zvýšenými náklady na další Floriánovy stavby, ale i obtížností terénu. Úzké západní křídlo, zaklenuté hřebínkovými klenbami, se tak stalo jen komunikační spojkou s jihozápadním bastionem. Na místě zamýšleného jižního křídla uzavřela nádvoří jen nízká zeď.
zámek v Nelahozevsi - pohled do nádvoří
Architektura nelahozeveského zámku patří k nejpozoruhodnějším a nejpokročilejším výtvarným projevům druhé poloviny 16. století nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Stavba přijímá a zároveň zhodnocuje vnější podněty a jejich působení v tradičním domácím prostředí. Koncepci uzavřeného renesančního kastelu, započatého italskými staviteli a kameníky z Kaceřova, pozměnily konkrétní terénní podmínky, finanční situace i osobní rozhodnutí stavebníka. Následný umělecký počin autora severního a západního křídla, zřejmě Bonifáce Wohlmuta, způsobil obrat stavby k soudobé architektuře italského manýrismu. Podobně jako Andrea Palladio i Bonifác Wohlmut po studiu nejnovějších spisů o architektuře zejména Sebastiana Serlia využil sloupových a pilastrových řádů, převzatých z antické, zejména římské architektury. Znalost a okouzlení antikou dokazuje výzdoba reprezentační severní fronty, a to jak ikonografie sgrafit, vytvořených podle grafických listů Dürerova následovníka, norimberského rytce Virgila Solise, tak malířská a zejména štuková výzdoba ústředního sálu. Při konečném ztvárnění tak nákladné feudální stavby nemohla zůstat stranou ani tradice. Nárožní bastiony, příkop a svodité mosty byly vzpomínkou na obrannou funkci středověkých sídel. Pevnostní ráz zmírnila sgrafita, navazující na domácí středověká malovaná průčelí. Není proto divu, že tu nechybějí ani prvky severské renesance s ozvuky gotiky ve východním portálu. Zámek v Nelahozevsi je proto více než jenom zajímavým svědectvím o osobnosti stavebníka a jeho době.
Po stavebníkově smrti se nepodařilo uchovat Nelahozeves v rodové držbě. Panství prodala pro velké zadlužení Florianova vnučka Veronika v roce 1623 Polyxeně z Pernštejna a z Lobkovic. Rodina Lobkoviců si však vybudovala své hlavní sídlo v Roudnici nad Labem. Zámek v Nelahozevsi vyplenily již před prodejem v roce 1621 císařské armády, za deset let potom pak pasovská vojska při svém vpádu do Čech a později Švédové při útoku na Prahu v roce 1648. Tehdy se rozptýlily umělecké sbírky, knihovna a obrazárna. Větší opravy, započaté až v roce 1860, přerušila prusko-rakouská válka a zámek se potom proměnil na vojenský lazaret. V roce 1874 byl ve východním křídle zřízen dívčí šlechtický penzionát. Čistě ekonomické zájmy vrchnosti narušovaly nevhodnými stavebními zásahy už značně zchátralý objekt. V roce 1876 zveřejnil stavitel František Riedl projekt na obnovu zámku, který však nebyl pro velké finanční náklady realizován. Teprve v letech 1909 až 1912 se přikročilo k záchraně sgrafit a obnově severního křídla. Na tuto opravu dohlížel i významný historik umění Max Dvořák. V roce 1914, před vypuknutím první světové války, však velký požár zničil krov a poškodil strop v druhém patře. Roku 1949 převzal zámek do své správy československý stát.
Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje propůjčilo v roce 1965 část objektu pro sbírku českého moderního umění Středočeské galerii v Praze, která jej převzala do správy. Již v 60. letech zde započaly rekonstrukce zchátralého objektu, které trvaly až do osmdesátých let. Postupně byly staticky zabezpečeny a stavebně zajištěny jednotlivé části budov, došlo k výměně oken a vydláždění nádvoří. Byl obnoven hlavní sál, kazetové stropy, restaurována sgrafita a kamenické články. Největší akcí byla dostavba jihovýchodního bastionu.
Ještě před oficiálním ustavením Středočeské galerie byly v roce 1963 v Nelahozevsi zpřístupněny první přírůstky do její sbírky moderního umění. V roce 1965 zde byla otevřena stálá expozice, která se postupně obměňovala. Uskutečnila se zde rovněž celá řada monografických výstav z oblasti českého moderního i současného umění. V roce 1971 zanikla s nástupem normalizace stálá expozice českého moderního umění a namísto ní byla v roce 1977 vybudována expozice starého evropského, zejména španělského umění z roudnicko-lobkovické sbírky. Tato sbírka byla spolu se zámkem navrácena původním majitelům v rámci restitucí v roce 1993.
vybráno z materiálů:
Vlk, M., Bauerová, A.: Zámek v Nelahozevsi. Jeho historie a obnova. Praha, Středočeská galerie v Praze 1984.
Vlk, M.: Praha, Středočeská galerie v Praze 1992.