Stanislav Podhrázský (1921-1999)

31.10.2001 - 9.12.2001

Husova ul. 19 - 21, Praha 1 Staré Město

květnu 1999 se uzavřelo dílo jednoho z nejosobitějších českých malířů Stanislava Podhrázského. Jeho jedinečnost spočívá ve zvláštním spojení obecných tendencí umění, především surrealismu, abstrakce a nové figurace, s ryze osobitou tématikou, citovým nábojem a zcela nezaměnitelným druhem malířského lyrismu. Stanislav Podhrázský se tak vřazuje do významné řady relativně solitérních osobností českého výtvarného umění, které právem patří k jeho chloubě i v širším mezinárodním měřítku.

Na Průmyslovou školu bytové tvorby v Praze (1942 - 45) přichází již se značnými zkušenostmi malířského řemesla. V ateliéru Františka Tichého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945 - 50) vyspívá ve virtuózního kreslíře. Na škole se seznámí s řadou významných spolužáků a celoživotních přátel, jako byli Miloš Chlupáč, Jaroslav Klápště, Josef Lehoučka, Mikuláš Medek, Zdeněk Palcr a Zbyněk Sekal. Rané dílo konce čtyřicátých let je charakteristické příklonem k surrealismu. V návaznosti na Salvadora Dalího stupňuje Podhrázský ve svých obrazech ale i plastikách symbolismus niterného zření až k bizarní patologii běsovských vizí. Surrealismus v průběhu padesátých let ustupuje do pozadí a na scénu se dostává křehká imaginace a nakonec poetický realismus zvláštního ladění. Námětem je erotický sen tlumočený především nahými dívčími těly a romanticky viděný přírodní rámec s jeho zvířecími obyvateli, jako jsou především koně, psi, kočky a ptáci, vesměs bytosti člověku blízké. Schopnost vyjádřit nejjemnější odstíny intimních kvalit přírody a milostné touhy člověka, to pak vytváří tu jedinečnost malířova, případně i sochařova díla. Na definitivní podobě Podhrázského obrazu se podílí i autorovo iniciativní vyrovnávání se s podněty lyrické abstrakce.

Spolu s přáteli Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a Olbramem Zoubkem se významně zasloužil o obnovu renesančních sgrafit zámku Litomyšl, kdy řadu lunetových výjevů sám komponoval. Dílo Stanislava Podhrázského je jedním z vrcholných projevů chvály života v českém i světovém umění.