100+1 uměleckých děl z dvacátého století

Ohlédnutí za minulým stoletím

13.12.2000 - 11.2.2001

Dům u Černé Matky Boží, Celetná ul. 34, Praha 1 - Staré Město

Chronologický mezník přelomu století a tisíciletí zcela samozřejmě vybízí k ohlédnutím zpět a k bilancování. Co se na poli výtvarného umění odehrálo v dramatickém dvacátém století? S jakým vkladem umění do století vstupovalo a jaké dědictví předává tomu dalšímu? Jaký dialog vedlo s klíčovými dějinnými událostmi, které mnohdy fatálně ovlivnily život země? Jak dokázalo předjímat či metaforicky vyjádřit osudové události? To vše jsou otázky, k nimž přelomová období vybízejí. Naše výstava je jedním z pokusů, jak přispět k takové diskusi. Zvolená metoda "jeden rok - jedno výtvarné dílo" umožňuje pouze nahlédnout do složitosti příběhu českého umění dvacátého století. Přesto však předkládá alespoň téma k obecnějším úvahám nad smyslem jedné z důležitých oblastí lidského úsilí v malém prostoru středoevropské křižovatky na pozadí dramatických historických událostí.

Osnovu projektu tvoří prolínání dvou základních přístupů: kulturněhistorického a uměleckohistorického. Ten první zdůrazňuje vazbu na důležité historické události a společenské procesy, ten druhý respektuje relativní autonomii umělecké tvorby, v níž je kladen důraz na prvek inovace, ale i plurality myšlenek a postupů. Na výstavě tak figurují díla, která se bezprostředně vztahují ke konkrétním historickým mezníkům, díla, která vypovídají o "duchu doby" i díla, která posunovala autonomní vývoj výtvarného umění dvacátého století vpřed, k radikálním řešením a experimentům. Jako příklad mohou pro první skupinu posloužit obraz Václava Tikala Lidice z roku 1944 či socha Evy Kmentové Terč - Muž z roku 1968, pro druhou pak triptych Jaro od Jana Preislera z roku 1900, Gutfreundova Úzkost z roku 1911, Čapkův obraz Mr.Myself z roku 1920, Fillův obraz Kůň drásaný lvem z roku 1938 či obraz Zbyška Siona Amora z roku 1974 a obraz Květy Válové Výkřik z let 1979-80. Třetí skupinu reprezentují díla související s nástupy uměleckých avantgard, jako například expresionismu, kubismu, artificialismu, surrealismu atd. až po nové tendence šedesátých let, jakými byly informel, proud konstruktivního umění, nová figurace apod. Jako paralelu tohoto inovativního proudu výstava připomíná i neavantgardní dobová řešení, jako například okruh Umělecké besedy ve dvacátých letech apod.

Výběr exponátů na výstavu je úmyslně založen na práci s vesměs notoricky známými, z hlubin paměti snadno vyvolatelnými obrazy. Naše výstava je především výstavou diváckou, která usiluje prostřednictvím sledu velkých dobových témat o sumární pohled na dějiny umění většího historického celku, které se mnohdy mohou jevit jako tříšť navzájem nesouvisejících jednotlivin. A nakonec, ne však na posledním místě, chce divákovi představit soubor mnoha unikátních děl, v nichž jsou zaklety vrcholné umělecké výkony nevšední krásy.

Výstava je členěna do kapitol s metaforickými názvy, které jsou ve většině případů citací názvů uměleckých děl. Jednotlivé kapitoly vymezují úseky dějin výtvarného umění, které obvykle souznějí s historickými proměnami české společnosti.

Společenskohistorický a kulturněhistorický kontext uměleckého vývoje ve zhuštěné podobě ilustruje střihový dokumentární film Dvacáté století v srdci Evropy Jiřího Střechy, Marty Šímové a Vladimíry Wildové z produkce Krátkého Filmu Praha a.s., vytvořený z archivních materiálů Národního filmového archivu a Krátkého Filmu Praha a.s.