Dva konce století 1900/2000

sbírka Českého muzea výtvarných umění a hosté

27.9.2000 - 19.11.2000

Dům u Černé Matky Boží, Celetná ul. 34, Praha 1 - Staré Město

Převážně z fondů Českého muzea výtvarných umění nabízí srovnání vývoje českého umění na sklonku devatenáctého a dnes na konci dvacátého století. Srovnává tedy situaci umění ve dvou časových bodech, sto let od sebe vzdálených - kolem roku 1900 a 2000.

Má vést k zamyšlení nad otázkou, v čem je si vývoj umění v magických letech obratu století blízký a v čem se zase vzhledem ke konkrétní historické a kulturní situaci liší.Výstava dokládá obecný jev znejistění hodnotových měřítek a především prolínání doznívajících a rodících se koncepcí.

V českém umění, nehledě na některé radikální činy, zčástí inspirované světovými centry nebo realizované v cizině, shledáváme v době kolem roku 1900 silný prvek doznívání iluzivního realismu, původním způsobem transformovaného zejména v poloze secesního symbolismu. V té době zesiluje i citová hloubka výrazu. Vedle akademické sentimentality a kultu ženství často v zajímavé podobě buď fantaskní vize nebo osudové věštby. Výstava se soustřeďuje - v rámci daných možností sbírkového fondu, na taková díla, která v tomto smyslu mohou být i dnes aktuální. Rok 2000 nabízí příležitost k přehledu současného českého umění. Výstava vychází z principu postmoderní plurality názorů a přihlíží tedy i k neprávem opomíjeným formám soudobé aktualizace iluzivního realismu. Ilustruje jev zesílené aktivity ženského prvku v umění, ať se již projevuje jako určité zabarvení obecných tendencí, v námětech, ale především v dílech řady umělkyň. Obecně dnes zjišťujeme aktualizaci prvků hry, integrace banalit každodennosti, dokonce potřebu vyrovnávat se s fenoménem kýče. České umění současnosti však paralelně rozvíjí i některé vysloveně domácí obsahové zájmy, tak jak se projevují v programech české grotesky či zase existenciální figurace.

Výstava Dva konce století sleduje jak zvláštnosti českého umění v bodech dvou posledních obratů století, tak i obecné souvislosti v Evropě a ve světě. Může přispět k úvahám o výhledech umění v nastávajícím jedenadvacátém století. V tomto smyslu zdůrazňuje hlubší humanistickou angažovanost umění a jeho snahu získat zájem širších vrstev publika.