Civilizace

České výtvarné umění čtyřicátých let ze sbírek ČMVU

7.10.1998 - 3.1.1999

Dům u Černé Matky Boží, Celetná ul. 34, Praha 1 Staré Město

České muzeum výtvarných umění představuje veřejnosti část svých sbírek českého umění dvacátého století. Výběr, uváděný pod metaforickým názvem Civilizace se soustřeďuje k jedné z nejkvalitnějších částí muzejních fondů, ke kolekci českého umění čtyřicátých let, která patří v rámci našich státních galerijních sbírek k těm nejcelistvějším. Platí to zejména pro soubory hlavních výtvarných skupin, ale i řadu solitérních osobností. Sbírka českého umění čtyřicátých let tak dosti věrně odráží složitou situaci tehdejší společnosti i atmosféru doby s jejím důrazem na příznačná témata. To základní v obecné rovině vystihuje titul výstavy, který je zároveň citací názvu charakteristického obrazu "Civilisace" od Josefa Istlera z let 1941-43. Téma civilizace vnesla poprvé razantně do českého umění avantgarda dvacátých let spjatá s celkovou modernizací způsobu života, s urbanizací, s technickým pokrokem i atmosférou nového budování po traumatu první světové války. Optimistické futuristické vize evropské avantgardy se však začaly postupně hroutit v druhé polovině třicátých let, kdy se ohlašovaly krize a předzvěsti války. Téma civilizace prošlo dramatickou proměnou. Namísto osvobodivé polarity poetismu a konstruktivismu nastoupily otázky po základním smyslu vývoje evropské demokracie, technického pokroku a jeho případného zneužití a po základním smyslu lidské účasti v civilizačních procesech.

Výstava představí sbírku umění čtyřicátých let v několika okruzích, které dokreslují charakteristický dobový způsob vnímání hlavního tématu. Zaznamenávají tak například bezprostřední reakci na ohrožení evropské civilizace v podobě alegorie svázané se symbolickým příběhem (Jan Bauch, Karel Pokorný, Alois Wachsman, Zdeněk Rykr...), ale i obrazu lidské účasti ve válečném konfliktu (Skupina Sedm v říjnu, zejména Václav Hejna, Arnošt Paderlík, Josef Liesler a František Jiroudek) či obrazu obyčejného, každodenního života a všední skutečnosti čtyřicátých let (Karel Černý, Vladimír Sychra, Antonín Pelc, Josef Brož, ale i překvapivá kolekce děl Josefa Multruse). Nejvýznamnější, ale i nejpočetnější soubor představují díla Skupiny 42, která se vážou k tématu městské civilizace, v němž město není chápáno jako pouhá atraktivní kulisa současnosti, ale jako scéna novodobého dramatu lidského osudu (František Gross, František Hudeček, Jan Smetana, Kamil Lhoták, Jan Kotík, Bohumír Matal, Karel Souček, Ladislav Zívr). Asi nejpregnantnější příměr krize civilizace vytvořili ve svých fantomatických obrazech autoři sdružení ve Skupině Ra Josef Istler a Václav Tikal, který však zároveň ve svém slavném obrazu "Hold Einsteinovi" z roku 1946, jenž je jedním z nejkrásnějších příměrů civilizační futuristické vize, otevírá po válečné katastrofě nový průzor k odvážným experimentům lidstva.

Jako celek k nám soubor umění čtyřicátých let dodnes promlouvá s velkou intenzitou nejen díky vynalézavosti forem a zvláštnostem výtvarného jazyka, ale především jako memento vztahující se ke stále živým otázkám možného vývoje naší civilizace. Je zřejmé, že právě umění čtyřicátých let, tedy období nejvyššího ohrožení národa i jednotlivce, vneslo do dalšího vývoje nové velké téma humanismu, které již napříště zůstalo východiskem pro další směřování umění druhé poloviny dvacátého století.