Civilizace / v Příbrami

České muzeum výtvarných umění v Praze vítá možnost seznamovat mimopražskou veřejnost se svou sbírkou českého umění dvacátého století. Zvláště pak v období, kdy zatím nedisponuje prostory pro stálou instalaci, v níž by mohlo prezentovat výsledky své dlouhodobé akviziční práce. Muzeum si velmi váží spolupráce se svými partnerskými institucemi v důležitých kulturních centrech středních Čech. Mezi naše tradiční partnery se již několik let řadí galerie příbramská, v níž jsme mohli představit několik výstav z volného cyklu, který si klade za cíl ukázat muzejní sbírky českého výtvarného umění od začátku století až do současnosti. Minulá výstava, uvedená pod názvem "Ostrov", se vztahovala ke slavnému období meziválečné pluralitní scény, na níž soupeřily avantgardní principy s tradicionalismem. Na tuto výstavu volně navazuje výstava "Civilizace", která chce divákům představit poněkud odlišnou, dějinnými okolnostmi poznamenanou uměleckou situaci období čtyřicátých let. Nutno konstatovat, že soubor českého umění čtyřicátých let patří ve sbírkách Českého muzea výtvarných umění k těm nejúplnějším, nejhodnotnějším a z odborného hlediska i nejzajímavějším. Podstatnou část této kolekce se podařilo získat našim předchůdcům již v šedesátých letech. Je třeba vyzdvihnout jejich zásluhu na postižení celého spektra výtvarných projevů a tendencí, z nichž můžeme dodnes skládat obraz atmosféry tehdejší doby.

Charakter českého umění čtyřicátých let jednoznačně určila válka, která přerušila kontinuitu nezávislého duchovního života. Zúžila další možnosti slibně započaté integrace českého umění do evropského kontextu, k níž docházelo ve dvacátých a třicátých letech. Nepřízeň vnějších podmínek však nezabránila poměrně intenzivnímu uměleckému životu. Mladší generace autorů, narozená vesměs v průběhu prvních dvou desetiletí dvacátého století se vyrovnávala především s odkazem avantgardy třicátých let. Jejím hlavním východiskem, ale i předmětem kritické reflexe se stal surrealismus, s nímž se mladí umělci seznamovali v průběhu třicátých let prostřednictvím teoretika Karla Teiga. Surrealismus zapůsobil jako katalyzátor krystalizace dobových názorů. Důležitým ohniskem názorového tříbení se stalo prostředí avantgardního divadla E.F.Buriana s jeho výstavami nekonformního umění, pořádanými v letech 1937 až 1941. Válka způsobila v celé generaci zásadní obrat od výtvarného experimentu ke kritické reflexi doby, k hledání jejích základních humanistických obsahů. V situaci krajní existenciální tísně již nebyly tak důležité problémy nezávislého intelektu, jako spíše otázka svobodné existence individua i národní entity jako takové. Umění chtělo promlouvat především o základních lidských hodnotách. Do popředí vstoupila etická funkce umění, vyjadřovaná vzhledem k represívnímu charakteru období prostřednictvím obecných symbolů a zašifrovaných poselství.