Miloš Jiránek (1875 - 1911)

16.4.1997 - 15.6.1997

Dům u Černé Matky Boží, Celetná ul. 34, Praha 1 - Staré Město

Miloš Jiránek patří k vůdčím osobnostem zakladatelské generace českého moderního umění, která vstoupila do výtvarného života v průběhu devadesátých let minulého století. Tato generace přišla s kritikou služebnosti umění vůči ideologii, s požadavky tvůrčí svobody individua a svébytnosti výtvarného myšlení. Úsilí o emancipaci českého výtvarného života dostalo výraz v založení spolku výtvarných umělců Mánes v roce 1887 a uměleckého časopisu Volné směry v roce 1896. Podoba modernisticky orientovaného časopisu se vyhranila zejména pod vedením F.X.Šaldy a Miloše Jiránka.

Rozhodující význam pro rychlé uvedení českého publika, ale zejména uměleckého života, do evropských souvislostí, měla série významných výstav, mezi nimi především děl Augusta Rodina (1902) a Edvarda Muncha (1905). Při organizaci těchto výstav, stejně jako všech ostatních spolkových prací se intenzivně angažoval Miloš Jiránek, který působil rovněž jako překladatel, kritik a výtvarný teoretik. (K jeho nejvýznamnějším teoretickým pracem patří studie O českém malířství moderním - Volné směry 13, 1909. Své autobiografické vzpomínky shrnul do knihy Dojmy a potulky - 1908). Význam těchto aktivit se umocňoval cestami za poznáním do zahraničí. Jejich hlavním cílem byla Francie, ale i další evropské země. Namísto úzkého vídeňského obzoru se tak prostor otevřel a poskytl možnost kritického výběru.

Malířské dílo Miloše Jiránka zůstávalo dlouho neprávem ve stínu jeho kritické a organizátorské činnosti. Teprve současnosti se snad podaří plně docenit kvality výtvarné tvorby, která byla tragicky ukončena předčasnou smrtí ve věku 36 let. Miloš Jiránek studoval na sklonku devadesátých let na pražské Akademii u profesorů Maxmiliána Pirnera a Vojtěcha Hynaise. Současně navštěvoval přednášky na filozofické fakultě. Jak uvádí Jiří Kotalík v úvodní studii katalogu výstavy, předurčila tato dvojí orientace i charakter přístupu k malířské tvorbě, v níž je bezprostřední smyslová a citová zkušenost neustále podřizována kritické úvaze, aniž by však vedla k chladné racionalitě výrazu. Jiránek se inspiroval impresionismem, jeho okouzlením hrou se světlem a atmosférou. Ve svém raném období namaloval řadu portrétů, pohledů na městská zákoutí, ale i na tehdy aktuální způsob městského života. Připomeňme zde několik studií věnovaných sportu. V letech 1902 až 1906 absolvoval několik cest na Moravské Slovácko a na Slovensko. K vrcholům jeho tvorby patří série Bílých studií, která představuje originální syntézu impresivní metody s atmosférou intimismu ve vyvážené barevné a tvarové kompozici.

Dnes je zřejmé, že Jiránkovo dílo patří k nejkultivovanějším projevům českého malířství počátku dvacátého století. Představuje osobitou hodnotu vedle dalších významných zjevů českého umění své doby, k jakým patřilo například dílo Antonína Slavíčka či Jana Preislera.

Výstavu připravil prof. Jiří Kotalík (1920-1996), zasvěcený znalec českého moderního umění, rektor Akademie výtvarných umění a dlouholetý ředitel Národní galerie v Praze. Dílem Miloše Jiránka se podrobně zabýval od svých studentských let. Od roku 1949 připravoval soubornou výstavu Miloše Jiránka, která se nakonec realizovala až v roce 1952 zásluhou SVU Mánes. Podílel se rovněž na vydání literárního díla Miloše Jiránka. Dnešní výstava měla premiéru v Galerii výtvarného umění v Litoměřicích na přelomu roku 1995 a 1996. Brněnské reprízy v Moravské galerii ani pražské výstavy se již profesor Kotalík nedožil. Hluboký zájem o Jiránkovu tvorbu tak symbolicky otevřel i uzavřel jeho dílo.