Pavel Sukdolák

Pastely a grafiky

14.9.2007 - 3.10.2007

Galerie sedmi pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje, Resslova 9, Praha 2 - Nové Město

Humpolecký rodák Pavel Sukdolák /narodil se 21. září 1925/ se po maturitě na gymnáziu nejprve seznamoval s taji výtvarného řemesla u prof. Cyrila Boudy a poté na grafické speciálce u prof. Vladimíra Silovského. Vedle zvládnutí grafických technik otevřelo umělecké ovzduší ateliéru Pavlovi Sukdolákovi i řadě jeho spolužáků (Ladislav Čepelák, Bedřich Housa, Bohuslav Knobloch či Naděžda Synecká) široké možnosti uplatnění jejich talentu. Po absolutoriu AVU (1950) a po vojenské službě pobyl P.S. ještě čtyři roky (1954-57) u prof. Silovského v aspirantuře.

Záhy po odchodu z akademické půdy opustil Pavel Sukdolák ve své tvorbě tradiční popisný přístup a vytváří si vlastní osobitý styl typický svou barevností, dělením plochy stavby prostoru a duchovního obsahu. Klade stejný důraz na barvu i linii. Jejich vzájemná harmonie pak určuje charakter velmi mnohoznačného sdělení. Nevyčerpatelným zdrojem inspirace mu je krajina rodné Vysočiny, kde začal obdivovat a objevovat tvarovou rozmanitost, barevnost a dokonalost přírody i okolního světa, ale také vzpomínky z dětství na tajemný podmořský svět, který v něm evokovaly různé ulity, mušle a lastury se svou bohatou perleťově třpytivou různorodostí, které ve své dílně zpracovával na knoflíky jeho otec. Tyto své vjemy a pocity pak Pavel Sukdolák výtvarně zachycuje ve svých grafických listech. Jejich kompozice je zdánlivě lapidárně jednoduchá, vychází ze základních geometrických obrazců se symbolickým významem, které pak dále autor rozehrává a rozpohybovává. V nich se křivky formují do znaků, jimiž vyjadřuje svůj postoj k okolnímu světu, napovídají a poodhalují se věci v neobvyklých souvislostech, stávají se výtvarnou básní.

Grafickou osobní výpověď pak umocňuje zvolená technika barevného leptu. Pavel Sukdolák bravurně technicky zvládá tuto starou a náročnou techniku a sám si vyleptává potřebné 3-4 desky, jejichž soutisk spolu s kvalitním podkladovým ručním papírem završují výsledný efekt. Každému grafickému listu ale ještě předchází pastelové „studie“. Slovo studie záměrně kladu do uvozovek, neboť v nich se projevuje kvalita malířského projevu Pavla Sukdoláka. Ne všechna tato originální díla pak jsou z jeho pohledu přenositelná pro grafické ztvárnění. Přesto, že nejsou veřejnosti příliš známa, náleží jim rovnoprávné místo v souhrnném posuzování tvorby Pavla Sukdoláka a část této výstavy je jim věnována.

Nedílnou součástí představení grafické tvorby Pavla Sukdoláka je i nahlédnutí do jeho ilustrační tvorby, které se průběžně věnuje od konce padesátých let. Ilustrace v jeho podání nejsou jen ozdobou či efektním doplňkem psaného slova, ale výtvarnou paralelou textu, ve které se snoubí jeho talent malířský s láskou k psanému slovu, což mu zajišťuje výsostné postavení v současné ilustrátorské práci.

Pavel Sukdolák je malířským básníkem české grafiky a bezesporu patří k našim nejvýznamnějším grafikům druhé poloviny 20. století. Je to typ introvertního umělce, který se sám příliš neprosazuje a nechává za sebe hovořit hlavně vlastní tvorbu. Jeho niterné, symbolické lepty prozrazují čistotu, vážnost, pokoru a zodpovědnost umělce, který se nechává vést pouze vlastní cestou, aby si sám mohl svých výsledků vážit. Estetická originalita a cizelovanost jeho osobitých grafických listů mu přinesly i řadu ocenění hlavně v zahraničí.