průchozí socha Aleše Veselého - setkání baroka a současnosti

K monumentálním vizím Aleše Veselého neseným velkým sochařským gestem se řadí  návrh průchozí sochy (2006) před vstupem do vznikajícího Centra umění Českého muzea výtvarných umění v Kutné Hoře. Prof. Aleše Veselého velmi zaujala idea budovaného centra moderního a současného umění v barokním areálu Jezuitské koleje postavené podle návrhu G. D. Orsiho. Svou monumentální plastiku pojímá jako vzrušující dialog forem, jen při povrchním pohledu kontroverzních. Jako by vedle sebe stály dvě různé, leč rovnocenné interpretace řádu, které si neprotiřečí, ale ukazují ke skutečnosti různými cestami. Toto setkání baroka a současnosti manifestuje, že jazyk umění je svoboda a otevřenost, nikoli strnulost a ulpívání na jednou nalezených formách, jednou nalezených jistotách.


K instalaci se můžete vyjádřit na našich webových stránkách v diskusním fóru.

Aleš Veselý, narozený v Čáslavi v roce 1935, náleží k nejvýznamnějším českým sochařům, a to nejen v souvislostech současného umění. Na českou výtvarnou scénu vstoupil na počátku 60. let minulého století spolu se silnou uměleckou generací, jejíž profil spoluvytvářeli takoví umělci, jako např. M. Medek, J. Koblasa, V. Boudník, K. Nepraš, Z. Sekal a další.

Aleš Veselý se velmi záhy profiloval jako výrazný a nezaměnitelný tvůrce v širokém poli strukturální abstrakce označované také jako imaginativní umění. Mimořádným a určujícím dílem této fáze umělcova vývoje je monumentální socha Kaddish vzniklá v letech 1967–68 na sympoziu v Ostravě a také tam v parku nějaký čas umístěná. Při příležitosti dnes již slavné výstavy Socha a město pořádané v roce 1969 v Liberci obdržel A. Veselý za Kaddish cenu Matyáše B. Brauna. V roce 2007 musel své sochy zapůjčené na výstavu v tomtéž městě a opět nazvanou Socha a město předčasně odvézt, protože je brutálně poničili vandalové! Smutná proměna časů.

Invenci a nezadržitelnou nutnost tvořit nezabrzdily ani nedobré časy 70. a 80. let. Aleš Veselý pracoval v kameni i kovu, vytvářel objekty z nalezeného odpadu nadané osobitou syrovou výtvarnou mluvou, maloval na balicí papír vize monumentálních objektů vydaných smršti časoprostoru. Promýšlel a skicoval monumentální sochy – objekty, které oslovují nejen člověka, ale i mocnosti a síly, které ho přesahují. Některé z nich se pak přece jenom dočkaly během 90. let realizace, bohužel však převážně v zahraničí. Jako by české prostředí nebylo stále připraveno na sílu a naléhavost takovéto umělecké výpovědi. Od roku 1990 působil Aleš Veselý jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vychoval řadu nadějných umělců.