Křest a autogramiáda knihy Jaroslava Černého Úsměv, prosím

Tisková konference se koná 15. prosince 2008 v 15.00 hodin a křest a autogramiáda v 16.00 hodin v Českém muzeu výtvarných umění v Praze, Husova 19, Praha 1 – Staré Město

Jaroslav Černý a Alena Kupčíková
herec Václav Legner a kytarista Pavel Puta
sponzoři Vladimír Jindřich - pivovar Rohozec a Josef Kouřil - Berentzen distillers

Úsměv, prosím je šestou knihou režiséra a scenáristy Jaroslava Černého. Zda tento autor může být zařazen mezi spisovatele, je otázka. Kdo zná jeho předešlé knihy, nazývá ho zrcadlovým vypravěčem. Jaroslav Černý popisuje čtenářům vesměs známé příběhy, často přitom až mrazí z toho, jak autor vystihuje to, co vnitřně známe (ne nadarmo se říká, že to, co prožívá někdo na jednom konci světa, prožíváte současně vy nebo někdo vedle vás). A právě v tom je kouzlo knih životem poznamenaného Jaroslava Černého, který si při psaní zachovává své krédo: Tak nějak to bylo…

Úsměv, prosím vypovídá o převratné době po roce 1990, kdy pocit svobody zamával s každým. Všichni chtěli podnikat, hledat bohatství, hnát se za štěstím, láskou, a zapomněli na existenci závisti, hamižnosti, kdy v mezích zákona jeden druhého okrade, s radostí ho zničí a poctivost je za pár let označována za blbost. Pro mnohé začala doba neomezených možností. Nakradli majetek, upevnili moc, získali jistotu, že za peníze lze získat lásku, drogy, vše co vidí, ale štěstí jim přesto uniká. V takové době žijí hrdí poctivci. A jako v pohádce někteří nalézají to, co si bohatí nekoupí. Ovšem pocit jejich uspokojení a morálního vítězství je vykoupen nejen nesmírným utrpením, ale také láskou, humorem a nalezeným štěstím.

Jaroslav Černý stál jako režisér na počátku vzniku pořadu Občanské judo (televize Nova), které natáčel plných 13 let. Předtím jako absolvent FAMU se mimo natáčení v Československá televizi a Krátkém filmu (desítky publicistických a dokumentárních filmů) věnoval výtvarnému umění. Organizoval a uváděl výstavy u nás i v zahraničí, psal do novin a časopisů. Ceněné jsou rovněž grafické soubory, které sám v letech 1975 – 1990 vydával. Současně pár let učil na filmové škole v Čimelicích, pořádal filmová, loutková, divadelní a výtvarná představení. Dnes jeho zájem o výtvarné umění pokračuje v úspěšném hodinovém pořadu Artmix na ČT 2 nebo v právě dokončeném dokumentárním filmu Malba okamžiku, ve kterém sleduje osudy malíře Dina Čeča a jeho haptickou metodu, umožňující malovat a vystavovat nevidomým.

Právě televizní pořad Artmix byl zásadní při setkání Jaroslava Černého s výtvarnicí Alenou Kupčíkovou, která měla v roce 2007 výstavu v Českém muzeu výtvarných umění v Praze a vystavila zde své chlupatice. Jaroslav Černý natočil medailon o její originální technice kresby z chloupků ohanbí. Jejich spolupráce se proměnila v přátelství, takže přesně před rokem, kdy se poprvé setkali v muzeu v Husově ulici, vytvořila Alena Kupčíková pro knihu Úsměv, prosím – první „chlupatou obálku“ v historii vydávání knih.

Alenu Kupčíkovou a Jaroslava Černého spojil také fakt, že jsou oba dyslektici. Tato informace zní až humorně: jak může někdo, kdo neovládá dokonale psanou podobu jazyka, napsat knihu? A vydávat šestou knihu beletrie v řadě? To dokážou právě dyslektici, kteří naprosto ojedinělým způsobem vládnou představami slovem i obrazem – tedy Jaroslav Černý slovem a Alena Kupčíková obrazem. Výsledkem jejich spolupráce není jen projekt Usměv, prosím, ale i myšlenka natočit dokumentární film o dyslexii a názorné formě jak pomoci takto postiženým dětem. V této souvislosti vzniká Slabikář a Testy Aleny Kupčíkové, jež poukazují a řeší možnosti odhalení a nápravy počátečních problémů s psaním a čtením pro děti od 4 let (www.dys.cz)