Technika malby akrylovými barvami se příliš neliší od tempery nebo olejomalby. Akrylové barvy byly vyvinuty v šedesátých letech minulého století. Staly se velmi rychle užívanými pro řadu výhod, například rychlé schnutí, které olejomalba nemá. Lze jimi malovat pastózně i lazurně. Odborně jsou akrylové barvy polymery derivátů kyseliny akrylové nebo metakrylové. Zvláště zahraniční firmy je vyrábějí v různých kvalitách a modifikacích. Jejich výhodou je výrazná svítivost a podle poměrů pojidel s barevnými pigmenty také krycí schopnosti.
Ve světovém kontextu je technika malby akrylem od šedesátých let minulého století ve značné oblibě. Autoři, kteří malují akrylovými barvami, se často věnují i olejomalbě a hledají další možnosti, které nabízejí nové produkty.
Ve sbírce ČMVU lze na různých dílech rovněž zaznamenat techniku akrylu. Petr Kvíčala v 90. letech dvacátého století vytvořil cyklus Slavnostní ubrusy pro všední den, z nichž dva můžete vidět ve Sbírkách online. Specifická poloha autorovy tvorby, abstraktní malba svérázného geometrického charakteru, odkazuje v případě této ukázky k inspiracím vizuálními rytmy, často uplatněnými v sériových produktech běžného, například textilního zboží. Barevná stránka Kvíčalových obrazů má velmi jednoduchý ráz, téměř monochromní a snaží se využít nejjednodušších malířských prostředků. Inspiruje se také lidovým uměním, s rezignací na tradiční vlastnosti malby, jakými byly podmalba, promalovanost, lazury, pasty atd.
Kvíčalova tvorba se v poslední době výrazně uplatňuje v integraci malby do architektury, především v interiérech budov. V takových případech se práce s akrylovými barvami nemění, co se logicky mění, jsou rozměry maleb. Akrylová barva má v takovém případě tu výhodu, že může být snadno přemalována. Relativně rychle schne a oproti například olejomalbě ji lze nanášet válečkem. Ve vzduchu nezanechává v procesu usychání téměř žádný pach.