Ve výtvarném umění dvacátého století se s termínem asambláž setkáváme poměrně často. Nejde však v pravém smyslu o další techniku výtvarného umění, ale spíš o pracovní postup či metodu, které autoři používají k vytváření trojrozměrných děl na principu montáží různého charakteru.
Používanými materiály mohou být prakticky jakékoli nalezené či či jinak získané předměty, textilie, dřevo, sklo, písek atd., nalepované, svařované, sbíjené či jinak fixované na podkladovou plochu. Konečný výsledek má charakter reliéfu. Může docházet k nepřeberným kombinacím použití materiálů, a tak se v souvislosti s termínem asambláž někdy můžeme setkat s termínem kombinovaná technika.
Francouzské slovo „assembler“ lze přeložit jako „sestavit“ a takový překlad vlastně vystihuje podstatu asambláže. U zrodu asambláží jistě stála koláž, která si však zachovává výsadně plošný charakter. Tak jako koláže i asambláže využívali umělci tvořící v obdobích od dadaismu, surrealismus až po strukturální abstrakci – informel. Existují příklady, kdy autor touto metodou vytvořil dílo, kde použil principu asambláže, ale sestavené elementy nejsou fixovány na podklad – vytvářejí autonomní artefakt v prostoru. V takových případech se vžil ve dvacátém století termín akumulace. Za příklad uveďme francouzského umělce Armana s jeho proslulou sérií akumulací vytvořených z houslí či jejich fragmentů.
Ve sbírce ČMVU figuruje příklad, na kterém lze principy asambláže skvěle demonstrovat. Je to dílo Jaroslava Vožniaka Štítonoš, O 412, 1965 – závěsný objekt, asambláž, malba, dřevo, litina, laky, pryskyřice. Výčet použitých materiálů fixovaných na podkladu sám svědčí o příslušnosti k dílům vytvořeným metodou asambláže. Paže figuríny, hlava, dva kruhové objekty, pravděpodobně původně sloužící k jiným účelům, monochromní vrstvy laků evokují tak jako většina děl z období české strukturální abstrakce – informelu – jisté existenciální pocity, pocity ohrožení či permanentního nebezpečí. Štít, termín z vojenské terminologie, může být chápán metaforicky jako nezbytná výbava či potřeba ohroženého individua.
Dalším příkladem ve Sbírkách online jsou rovněž Vožniakovi Milenci, O 1698, 1965.