Tato malířská technika byla objevena v helénsko-egejské době. Její specifickou vlastností je oproti ostatním malířským technikám použití vosku jako pojidla barev. Malba je nanášena na podklad zatepla. Tato technika vyžaduje značnou malířskou zkušenost a v současnosti je její použití velmi vzácné. V zásadě jí lze pracovat dvojím způsobem: buďto je zastudena nanášena na podložku horkou vyhřívanou špachtlí, ještě zatepla v tenkých vrstvách může být nanášena i štětcem.
Druhým případem je používání žíhací elektrické lampy, kdy je barva nahřívána již na paletě. V každém případě jde o proces malby zatepla.
Výsledný účinek tuto techniku odlišuje od ostatních, především pro možnosti pracovat ve vysokých vrstvách, ale i lazurně. Obrazy malované enkaustikou vyžadují po svém dokončení značnou péči. Vosk s barvami lze snadno poškodit.
V Čechách ji často používal spoluzakladatel skupiny Osma Antonín Procházka, relativně ještě nedávno malíř František Ronovský.
Ve sbírce malby ČMVU je technika enkaustiky zastoupena v jediném případě, v díle malíře Václav Kimla Ticho, 1966, O 487. Název evokuje záměr autora, který se pokusil zvolenými výtvarnými prostředky vyjádřit pocit zvláštní atmosféry, jistého tajemství, zádumčivosti a kontemplace. V kontextu tehdy vznikajících výtvarných děl, především v dobových intencích strukturální abstrakce – informelu – si Kimlovo dílo udržuje zvláštní postavení, právě pro snahu pronikat do latentních sfér našeho vědomí.
Technika enkaustiky se v jeho použití ukázala jako naprosto adekvátní. Žlutohnědý kolorit obrazové plochy s několika tajemnými symboly, například dvou načervenalých skvrn v horním plánu obrazové plochy, symbol kříže může již kvůli zmíněnému koloritu připomínat Golgotu, neidentifikovatelné znaky trojúhelníku a další detaily podtrhují dojem tajemnosti. Relativně velký obraz namalovaný na sololitu, obraz bez lidských postav, bez horizontu oddělujícího krajinu od oblohy přesvědčivě potvrzuje možnosti techniky enkaustiky a inspiruje k dalším interpretacím. Nízký reliéf obrazové plochy pojednané vrstvami barev s pojidly vosku téměř svádí diváka k dotekům, což může evokovat další rys Kimlových obrazů. Vedle zmíněné tajemnosti také téměř intimní kontakt mezi malířem a divákem.