Čtyřicátá léta

Válečná léta

Emil Filla
Kůň drásaný lvem (1938)
olej, kombinovaná technika, plátno,
160 x 130 cm
ČMVU O 815 / sbírky online


František Hudeček
15. březen 1939 (1939)
olej, plátno, lepenka, 29,5 x 24,5 cm
ČMVU O 49 / sbírky online

Charakter českého výtvarného umění čtyřicátých let předurčila válka, která způsobila v tvorbě umělců všech názorových i generačních vrstev odklon od výtvarného experimentu směrem k novým humanistickým obsahům, které v zašifrované podobě promlouvaly o stavu existenciální tísně. Na této platformě se znovu sešli i někdejší názoroví odpůrci z období nástupu kubismu Emil Filla a Josef Čapek. Dokládají to i obrazy z jejich protiválečných cyklů ze sbírky muzea. Se symbolickou výpovědí pracují i obrazy Jana Baucha z jeho volného cyklu Ukřižování či Sychrova Almerie, která se vztahuje k tragédii jihošpanělského města napadeného v roce 1937 německou námořní flotilou.

Válka však poznamenala i nástup nové mladé generace, která se postupně začala objevovat na scéně pod patronací avantgardního divadla E. F. Buriana na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Muzeum vlastní reprezentativní soubor děl tří nejvýznamnějších výtvarných skupin čtyřicátých let, které vnesly do výtvarného života nové velké téma civilizace. Svědectví o městě Skupiny 42 spolu s globálními vizemi zkázy civilizace, zakódovanými do programu skupiny Ra, a s „estetikou nahého člověka“ skupiny Sedm v říjnu přispělo k formování základů existenciálního pojetí humanistické estetiky v českém umění.

Muzejní sbírka dokumentuje i vzácnou, ještě předskupinovou surrealistickou fázi tvorby předních členů Skupiny 42. Sem patří zejména díla Františka Hudečka, Františka Grosse a Ladislava Zívra. Těžiště kolekce obrazů, kreseb a grafických listů však spočívá hlavně ve čtyřicátých letech, tedy v období, v němž se umělci v intenci skupinového programu vyjadřovali ke skutečnosti nové, přírodě se vzdalující reality, kterou však nevnímali jenom jako kulisu s atributy městské civilizace, ale především jako scénu novodobého dramatu lidského osudu. Zde je rovnoměrná pozornost věnována i dalším členům skupiny, Kamilu Lhotákovi, Janu Smetanovi, Janu Kotíkovi a Karlu Součkovi.

Skupinu Ra, jejíž tvorba se nejvíce vázala k imaginativní linii českého předválečného umění, reprezentují ve sbírce díla Václava Tikala (obrazy Lidice z roku 1944 a Hold Einsteinovi z roku 1946), rozmanitá kolekce „protoinformelních“ obrazů Josefa Istlera v čele s jeho Civilisací a Květnem 1945, obrazy a kresby Bohdana Laciny a vzácná díla Václava Zykmunda. Civilizace v jejich pojetí již nebyla ani souborem vymožeností technického světa, ani poetickým příměrem rituálů každodennosti, ale obrazem všeobecné krize dosavadního vývoje, která ústí ve zkázu.

Výjimečný soubor tvoří v muzejní sbírce rovněž obrazy figuralistů ze skupiny Sedm v říjnu. Její program „nahého člověka“ (básník Kamil Bednář), volající po autentickém a celistvém pojetí lidství, zapadal do širšího rámce existenciálně laděného umění čtyřicátých let. Silně expresivní, až pochmurná atmosféra obrazů Václava Hejny, Arnošta Paderlíka, Josefa Lieslera a Františka Jiroudka souzněla se základním pocitem života „v zatemnění“ válečné doby.

Sbírku umění čtyřicátých let dotvářejí díla několika solitérních autorů, bez nichž bychom si však mohli dnes již obtížně vybavit tvář tehdejší výtvarné scény. Muzeum vlastní několik důležitých obrazů Zdeňka Sklenáře, Františka Muziky, Václava Sychry, Jana Baucha, Františka Tichého, Karla Černého a Václava Bartovského. Tuto kolekci pak uzavírá vzácný raný obraz Mikuláše Medka, který se svou originální biomorfologií hlásí k surrealistickým východiskům.

text Alena Potůčková