Umění zrychleného času
Jaroslav Vožniak
Štítonoš (1965)
malba, asambláž,
závěsný
objekt, 152 x 73 cm
ČMVU O 412/
sbírky online
Zdeněk Beran
Bez názvu II (1960)
strukturální malba,
plátno
ČMVU O 1587/
sbírky online
Poslední třetina 50. let je v naší kulturní historii spojena s termínem „tání“. V tomto období nastupují na scénu nově vznikající umělecké skupiny. Každá z nich svým způsobem přispěla k řešení dobového zadání po autonomii výtvarné tvorby a hledání moderního výrazu. Tuto kapitolu ve sbírce reprezentují díla členů výtvarných skupin Trasa (Čestmír Kafka, Olbram Zoubek, Eva Kmentová, sestry Jitka a Květa Válovy), Máj (Zbyněk Sekal, Richard Fremund, Zdeněk Palcr, Stanislav Podhrázský, Robert Piesen, Andrej Bělocvětov), UB 12 (Václav Bartovský, Stanislav Kolíbal, Věra Prachatická, Jiří John, Adriena Šimotová) a Etapa (František Ronovský, Václav Kiml).
Mimo tento „střední proud“ vznikalo neveřejné umění, které reprezentovalo nonkonformní tendenci romantického vzdoru. Tuto radikální, existenciálně zaměřenou tvorbu přelomu padesátých a šedesátých let představuje ojedinělá, bohatě strukturovaná kolekce informelu, která obsahuje příklady brutalistních struktur typu „arte povera“ (Zdeněk Beran, Zbyšek Sion), ušlechtilých materií (Mikuláš Medek, Robert Piesen), lettristických záznamů (Jiří Balcar, Eduard Ovčáček), akční malby (Jan Kotík) i historizujícího tvarosloví (Aleš Veselý). Kolekci dále doplňují díla Karla Nepraše, Jiřího Valenty, Čestmíra Janoška a Dany Puchnarové.
Etapou informelu prošli po prologu magického realismu na přelomu 50. a 60. let také autoři spjatí s originálním českým fenoménem estetiky „divnosti“ na pomezí dada, absurdní grotesky, pop artu a historizujícího manýrismu. Muzeum vlastní zcela výjimečnou kolekci děl autorů sdružených v sarkasticky orientované skupině Šmidrů. Informelní reliéf Karla Nepraše a obrazy Bedřicha Dlouhého a Jaroslava Vožniaka, stejně jako jejich pozdější originální objektové asambláže náležejí k nejhodnotnějším dílům muzejní sbírky. Kolekce Šmidrů patří k posledním sbírkovým souborům, které se podařilo získat v době rozkvětu Středočeské galerie v šedesátých letech.
Jiří John
Zátiší (Skříňka) (1958)
olej, plátno, 68 x 87 cm
ČMVU O 69 / sbírky online
Karel Malich
Modrý koridor (1970)
reliéf, 76,5 x 106 x 18 cm
ČMVU P 65 / sbírky online
Bedřich Dlouhý
Dívka (1961)
olej, plátno, 143 x 190,5 cm
ČMVU O 493 / sbírky online
Ještě před polovinou 60. let se na výtvarné scéně začaly prosazovat nové, konstruktivní tendence, které se hlásily k dynamice moderní doby, k jejím technickým vynálezům i formálnímu tvarosloví. Tento proud geometrické abstrakce, která navazuje na modernistickou tradici civilizačního optimismu dvacátých let, ve sbírce reprezentují díla předních autorů spjatých s činností skupiny Křižovatka (1963) a dobově významnou výstavou Nová citlivost (1968). Osu souboru tvoří proměnlivé dílo Karla Malicha, pohybující se od řádu k romantickému spiritualismu. Doplňují je díla autorů specifické české verze op artu Vladislava Mirvalda a Huga Demartiniho, racionálního Jana Kubíčka, počítačového mága Zdeňka Sýkory, originálního autora variabilů Radoslava Kratiny i konstruktivisty-skláře Václava Ciglera.
Teprve v 90. letech 20. století mohlo muzeum navázat na úspěšnou sběratelskou aktivitu zakladatelů instituce a obohatit také kolekci figurativní malby z počátku šedesátých let, kterou ve sbírce reprezentují výjimečná díla Bedřicha Dlouhého a Jaroslava Vožniaka. Muzeu se přes značné potíže spojené se získáváním autentických děl podařilo navázat na tuto tradici a vytvořit základ kolekce obrazů a plastik z okruhu další výrazné tendence druhé poloviny 60. let – nové figurace. Patří do ní například obrazy předních představitelů této tendence Rudolfa Němce, Otakara Slavíka a Jiřího Načeradského či o něco pozdější objekt Petera Orieška, které se od pouhého přepisu a citací fetišů masové kultury obracejí k absurdní a groteskní metafoře lidské existence.
text Alena Potůčková