Laureáti 4. mezinárodního trienále grafiky Praha 2004

v rámci 5. mezinárodního trienále grafiky Praha 2007

9.10.2007 - 25.11.2007

Husova ul. 19 - 21, Praha 1 - Staré Město

Na okraj výstavy laureátů 2004 v Českém muzeu výtvarných umění v Praze

Již podruhé v jeho historii provázela v Českém muzeum výtvarných umění v Praze čestná výstava laureátů předcházejícího ročníku hlavní soutěžní část, tentokrát 5. mezinárodního trienále grafiky 2007. Výstavní prostory muzea v Husově ulici se ideálně hodí k měřítku a povaze grafického projevu. Pět vystavujících, jejichž práce byla oceněna na posledním ročníku trienále v Praze v roce 2004, jsou Bodo Korsig (*1962, Německo, Grand prix), Vojtěch Kovářík (*1976, Česká republika, 1. cena), Zuli Olcese (*1943, Argentina, 2. cena), Irène Wydler (*1941, Švýcarsko, 3. cena) a Jiří Samek (*1955, Česká republika, Čestná cena poroty).

Existuje několik důvodů k uspořádání takové výstavy. Laureátům se nabízí příležitost představit svou tvorbu v respektovaném muzeu v Praze, v jednom z významných kulturních center Evropy. Na rozdíl od soutěžní části, kde se musí brát ohled na omezený prostor, laureáti mají příležitost vystavit větší kolekci prací, nabízející celistvější pohled na celkový tvůrčí postoj umělce. Návštěvníci trienále mají tak možnost seznámit se s pracemi, které vznikly v posledních třech letech od jejich posledního setkání. I když grafická tvorba zůstává stále těžištěm celkové prezentace, umělcům je umožněno ukázat divákům i jiné stránky své práce, úzce propojené s volnou grafickou tvorbou. Letos například Bodo Korsig začlenil monumentální, černě natřené hliníkové reliéfy a obrazy (dřevořezy a malby papírovinou) pro bibliofilské knihy, vydané v limitované sérii, zatímco Irène Wydler představila své jemné, přitom intenzivně energické velkoformátové kresby tužkou. Každému laureátu je přidělen jasně oddělený prostor k prezentaci jeho prací. Výstava si však klade za cíl, aby byla ještě hodnotnější než pouhý součet jednotlivých součástí, přinejmenším tím, jak poukazuje na kontrasty a vzájemnosti mezi předloženými tvůrčími projevy. Na lidské úrovni představuje příležitost, aby se umělci mohli znovu na trienále vrátit (anebo ho navštívili poprvé, pokud nebyli přítomni, když jejich práce byla původně oceněna) a tím na vlastní kůži zakusit cenné komunikační fórum, které trienále svým účastníkům tradičně zprostředkovává.

Mezinárodní grafická trienále obecně přinášejí průřez rozmanitými grafickými postupy, průřez jistě informativní, občas ale i matoucí už vzhledem ke své velké šíři. Co vlastně činí grafiku tak odlišnou od jiných oblastí současného výtvarného projevu? Má grafika - vzhledem ke stále většímu interdisciplinárnímu a multimediálnímu charakteru dnešní výtvarné scény - ještě stále své nezaměnitelné rysy? S východiskem letošního pražského trienále jsem našel opakující se faktory, motivy, tematické okruhy a symbolické roviny, které spolu nabízejí výmluvný (i když zdaleka ne vyčerpávající či definitivní) profil grafické senzibility: rozmnožování původního uměleckého díla, což znamená, že grafika je v podstatě jedinečná výpověď vytvořená několikrát a jako taková je ihned od počátku koncipována tak, aby našla cestu k většímu počtu lidí; záměrné opakování motivu uvnitř samého díla, čímž se vytváří jakýsi „kontemplativní rytmus“; přenos a přepis vizuálních představ, při nichž tiskařská barva přetištěná na papír naznačuje symbolický otisk lidské civilizace; záznamy, stopy činnosti, pohybu a myšlenek; zbytky, reziduální tvary, ozvěny ve zdánlivé prázdnotě či nicotě; pružnost, dokonce tekutost prostoru i času a pohyb lidské identity právě tímto prostorem a časem; oproštěné struktury, opuštěná místa a fragmentální figurální formy jako „krajina paměti“; soustavné bádání po smyslu kultury a komunikace prostřednictvím písma, čísla, piktogramu a expresivního kaligrafického znaku.

Grafické umění je nadále uměleckým oborem vyznačujícím se především humanistickým přesvědčením - přesvědčením, jež se živí dialogy s dalšími tvůrčími oblastmi, nežli aby bylo jimi rozředěno. Přes rozmanité spektrum odlišných názorů je charakterizováno velkou mírou tolerance a pozitivní vzájemnou podporou. V tomto duchu představuje pražské Mezinárodní trienále grafiky ohnisko, jehož význam daleko přesahuje formality umělecké přehlídky.