Rozbít hranice

Kresba a grafika 1957-1969 ze sbírek ČMVU v Praze,

21.10.2005 - 30.11.2005

Galerie Františka Drtikola v Příbrami

Cílem výstavy Rozbít hranice je seznámit diváky s některými hlavními rysy bohatě strukturované české výtvarné scény 60. let 20. století, tak jak se pozvolna vyvinula na konci 50. let a zaznamenala dynamický rozvoj během následujícího desetiletí.

Místo pokusu o "definitivní" přehled různorodých tendencí, které vznikly během tohoto historického údobí, charakterizovaného svou pluralitní a otevřenou kulturní scénou, se výstava soustřeďuje na okruh výrazných autorů, jejichž tvorba je zde prezentována v menších celcích s časovým rozpětím několika let. Takto koncipovaná konfrontace umožňuje nejen srovnání mezi uměleckými proudy, ale také mezi různými kapitolami v rámci vývoje jednotlivých umělců.

Výběr zastoupených autorů zároveň odráží specifickou povahu samotné sbírky grafiky a kresby ČMVU, která během 60. let intenzivně rostla díky sběratelské činnosti zakladatelů tehdejší Středočeské galerie. Kromě silně zastoupené kolekce umění 40. let byly také získány kvalitní práce mladších soudobých autorů, kteří jsou již dnes považováni za klasiky. Kresby a zejména grafiky byly mnohdy zakoupeny v konvolutech, což se zpětným pohledem nabízí komplexnější pohled na tvorbu dotyčných umělců v daném časovém úseku.

Nejen vzhledem k materiálové křehkosti papíru, ale i k všeobecným předsudkům o "druhotné povaze" umění na papíře, však zůstává grafické a kresebné dílo i těch nejznámějších umělců většinou uložené v depozitářích galerií a muzeí, a tudíž málo známé širšímu publiku. I proto je tato výstava významnou možností zveřejnit řadu děl ze "skrytého bohatství" sbírek ČMVU. Kultura 60. let 20. století je dodnes spojována se smělým experimentováním a hledáním nových tvůrčích obzorů.

Byla to doba otevřené názorové konfrontace, během níž byly postupně prolamovány tradiční hranice mezi jednotlivými tvůrčími disciplínami, které se vzájemně ovlivňovaly a inspirovaly. Po násilně přerušeném vývoji v době stalinské totality konce 40. a první poloviny 50. let se počáteční "signály" obrození autentického uměleckého výrazu a jeho vlivu na širší společnost začaly objevovat kolem roku 1957, kdy spolu s nástupem mladé generace umělců s novátorskou, energickou vizí docházelo k prvním, většinou zprostředkovaným dotekům s aktuálním výtvarným děním na Západě.

Toto "obnovení sil" se netýkalo jen mladé generace, jak je patrné ve výbušně expresivních kresbách Jana Kotíka, člena válečné Skupiny 42. Významným těžištěm společného průkopnického úsilí v kritické fázi od konce 50. let do poloviny 60. let byl český informel, jehož existenciální, mnohdy až duchovní poselství byla "vetkána" do materiálové přítomnosti uměleckého artefaktu (Vladimír Boudník, Jan Koblasa, Jiří Valenta, Aleš Veselý, Čestmír Janošek, Pavel Nešleha, v rovině "akční narativnosti" pak Jan Steklík). Od poloviny 60. let se začala česká výtvarná scéna plně rozvíjet a rozvětvovat, držela krok s tendencemi jinde ve světě a udržovala nadějnou mezinárodní komunikaci. K plodnému vývoji přispěly sbírkotvorné a výstavní aktivity státních a regionálních galerií spolu s živým názorovým fórem teoretiků a kritiků umění. Figurativní směry (temná ironičnost Jaroslava Vožniaka, ostrá civilizační satiričnost Jiřího Balcara, figura jako monumentálně zranitelné bytosti u Květy Válové či jako křehce zranitelné bytosti u její sestry Jitky Válové, divadelně pojatá groteska Jiřího Anderle), se tu konfrontovaly s konstruktivními tendencemi založenými na racionální řeči "čistých" geometrických tvarů a barev, vztahujících se k obecným principům přírody a vesmíru (Jan Kubíček, Ivan Chatrný, Karel Malich). Někteří umělci zároveň čerpali ze zdánlivých protipólů přísné geometrie a organické tkáně (Lubomír Přibyl, Alena Kučerová). Jak je vidět v neobyčejně citlivých suchých jehlách Jiřího Johna a monotypech Adrieny Šimotové, 60. léta, známá spíše jako éra "okázalých" materiálů jako kov, plast či neon, přinesla také "tiché" práce na papíře, jejichž důvěrná sdělení o vnitřním světě člověka a přírody nás stále uchvacují a oslovují.

Výstava Rozbít hranice pokračuje ve volném sledu prezentací, kterými České muzeum výtvarných umění v Praze od roku 1995 postupně představuje své sbírky v Galerii Františka Drtikola v Příbrami.

Po první výstavě Krajina duše v roce 1995 následovaly výstavy Ostrov, Civilizace, Událost v krajině a Možnosti proměny I a Možnosti proměny II, které postupně mapovaly osudy malby a plastiky dvacátého století. V roce 2004 na tento cyklus navázala výstava Proměny člověka - Figurativní motivy v kresbě a grafice ze sbírek ČMVU 1892 - 1951.