Historie muzea

České muzeum výtvarných umění v Praze vzniklo v roce 1963 jako regionální galerie Středočeského kraje. Stalo se součástí velkoryse koncipované sítě státních galerií v České republice. Oficiálně však bylo ustaveno pod názvem Středočeská galerie o rok později, kdy se vyčlenilo z Krajského střediska památkové péče. Svou činnost zahájilo řadou monografických výstav významných osobností českého moderního umění v různých centrech Středočeského kraje. Patřila k nim například výstava kreseb Otto Gutfreunda v Mladé Boleslavi v roce 1963, výstava Roberta Piesena na zámku v Nelahozevsi v roce 1964 a výstava Obrazů k Dantově Božské komedii Jaroslava Vožniaka v tomtéž roce v Roztokách u Prahy. K nejvýznamnějším počinům se řadila výstava surrealistického malíře Františka Janouška, která se uskutečnila v roce 1965 na zámku v Nelahozevsi. Středočeská galerie těmito výstavami demonstrovala programové rozpětí, v němž se odehrávala její další výstavní i sběratelská činnost, která se orientovala na moderní umění první poloviny 20. století a umění současné. Výstavu ze svých fondů poprvé představila na zámku v Nelahozevsi již v roce 1963. V roce 1965 zde otevřela stálou expozici prezentující výsledky akviziční práce, kterou postupně obměňovala. K mnohostranné činnosti galerie patřilo mimo jiné vybudování pamětní expozice Jiřího Karse ve Velvarech v roce 1963 a péče o fondy darů uměleckých děl Lidicím od jejich první výstavy v roce 1967. Po celou dobu své existence spolupracovala instituce s mnoha kulturními zařízeními v důležitých centrech Středočeského kraje. Působila například v Mladé Boleslavi, Čáslavi, Berouně, Rakovníku, Kolíně, Benešově, ve Slaném, v Lidicích, Poděbradech, v Kladně, Mělníce, Jemništi, Kutné Hoře, Průhonicích a Příbrami.

V letech 1969 až 1971 byly rekonstruovány tři historické domy v Husově ulici na Starém Městě pražském, kde bylo vytvořeno sídlo galerie a prostory pro proměnné výstavy. V roce 1971 zanikla s nástupem normalizace stálá expozice českého moderního umění na zámku v Nelahozevsi a namísto ní byla v roce 1977 vybudována expozice starého evropského, zejména španělského umění z roudnicko-lobkovické sbírky. Tato sbírka byla spolu se zámkem navrácena původním majitelům v rámci restitucí v roce 1993. V roce 1993 získalo muzeum nový statut i svůj nynější název České muzeum výtvarných umění v Praze. Demonstrovalo tak i ve formální rovině odlišnost své orientace od směřování galerie v období normalizace. Od počátku devadesátých let usilovalo nové vedení muzea o perspektivní získání prostor pro vybudování stálé expozice českého umění dvacátého století v některém mimopražském kulturním centru i dalších výstavních prostor v Praze. V letech 1991 až 1995 využívalo díky dohodě s Karlovou univerzitou pro své výstavy současného umění prostory Křížové chodby Karolina.

V říjnu 1994 muzeum otevřelo nově rekonstruovaný dům U Černé Matky boží v Celetné ulici. Jedinečné kubistické památce, postavené architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912, se tak po dlouhých letech dostalo plné rehabilitace. Budova umístěná v historickém centru Prahy se sama stala hlavním exponátem originálně koncipované stálé expozice, která souzněla s aktuálními trendy evropského muzejnictví, směřujícími k vytváření celistvého obrazu uměleckých epoch. V roce 2002 zde muzeum ukončilo svou činnost.

Úsilí o získání důstojných prostor pro trvalé umístění muzejní sbírky bylo završeno v roce 1998, kdy vláda České republiky rozhodla o přidělení bývalé Jezuitské koleje v Kutné Hoře Českému muzeu výtvarných umění v Praze pro vybudování stálé expozice. Bude tak v těsném sousedství chrámu sv. Barbory otevřeno nové, velkoryse koncipované, polyfunkční kulturní zařízení – Centrum umění Kutná Hora.

text Alena Potůčková